Mléčné žlázy jako první reagují na jakékoli poruchy ve vnitřních systémech. Narušení metabolismu, chronický stres nebo zhoršená ekologie se okamžitě odrážejí na hustotě a citlivosti těchto tkání. Pravidelný pocit tíhy, napětí a objevování lokálních zatvrdlin jsou signály poukazující na vážné stagnační procesy.
Z hlediska psychosomatiky je oblast hrudníku úzce spjata s emocionálním pozadím. Chronické obavy o blízké nebo skryté křivdy provokují cévní spazmy a uvolňování stresových hormonů, což okamžitě narušuje přirozenou mikrocirkulaci v této zóně.
Hlavní fyziologická hrozba však spočívá v narušení drenážních funkcí. Tkáně jsou prostoupeny hustou sítí lymfatických cév, které zodpovídají za odvádění odpadních látek. Pokud je tento proces blokován, začíná hromadění nežádoucích prvků, což vede ke změně buněčné struktury.
