Historicky se zrakový systém formoval pro hodnocení perspektivy a reakci na změny přirozeného osvětlení. Dnes je po většinu času pozornost zaměřena na objekty vzdálené maximálně půl metru. To vede ke kolosálnímu přetížení struktur, pro které nejsou vytvořeny přirozené bariéry.
Jednou z hlavních současných zátěží je HEV záření — intenzivní „modré světlo“ z obrazovek. Je schopno pronikat hluboko do tkání a způsobovat předčasné vyčerpání prvků citlivých na světlo. Pravidelné působení tohoto spektra urychluje věkové změny a snižuje zásoby přirozených ochranných pigmentů.
Snížení ostrosti, pocit písku a rychlá únava nejsou vždy nevratným procesem. Nejčastěji jde o přímý signál hlubokého deficitu strukturálních prvků a vlhkosti. Pro udržení funkcí je nezbytná nejen vnější korekce, ale také kvalitní vnitřní výživa.
