Hydratace a mikrocirkulace: proč dehydratace provokuje stagnaci

Biologické procesy jsou neoddělitelně spjaty s vodní rovnováhou. V počátečních fázích života tvoří vnitřní prostředí téměř 90 % tekutin, avšak s věkem tento ukazatel neustále klesá. Každý den se při dýchání, termoregulaci a přirozené očistě spotřebují litry vlhkosti, které je nutné správně doplňovat.

Existuje mylná představa, že čaj, káva nebo sladké nápoje mohou tuto potřebu pokrýt. Buňky však vnímají jakékoli tekutiny s přísadami jako potravu. Na jejich zpracování a získání čisté vlhkosti se vynakládá obrovské množství energie a samotný proces často vede k dalšímu vylučování tekutin.

Chronický nedostatek biologicky dostupné vody spouští kaskádu kompenzačních reakcí. Začíná šetření zdroji, odebírání vlhkosti z mezibuněčného prostoru a trávicího traktu. To nevyhnutelně ovlivňuje reologii (tekutost) krve a rychlost vylučování metabolických produktů.

Diskomfort a kongesce v dolních partiích organismu jsou často důsledkem husté krve a zvýšeného nitrobřišního tlaku v důsledku ztíženého trávení. Lokální prostředky přinášejí pouze dočasnou úlevu, protože neřeší prvotní příčinu — narušenou mikrocirkulaci a nedostatek vlhkosti ve tkáních.

K přerušení tohoto bludného kruhu je nutné změnit kvalitu pitné vody. Slabě zásaditá voda obohacená o organické minerály má nižší povrchové napětí. Okamžitě proniká do krevního řečiště, zlepšuje reologii krve a zmírňuje napětí cévních stěn. Současně se normalizuje funkce střev, což vylučuje traumatizaci sliznic a podporuje jemnou, pravidelnou očistu.